Stephen King - ROZPRÁVKA
Stephen King práve dnes oslavuje 77 rokov! Ako lepšie osláviť jeho pozoruhodnú a miliónmi čitateľov po celom svete ospevovanú tvorbu než recenzentskou ódou na jedno z jeho najnovších diel?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V súvislosti so slovenským koncertom DREAM THEATER, ktorý sa pri príležitosti veľkej oslavy 40. výročia vzniku kapely odohrá v stredu 30.
Tak a máme po Wackene. Šťastne sme dorazili domov, tých niečo cez tisíc kilometrov ubehlo opäť ako nič. Dva dni oddychu a premýšľania nad všetkými tými silnými dojmami z metalovej mekky a poďme zase oslavovať živú hudbu na najobľúbenejší festival našej redakcie – Brutal Assault.
Všetko je oneskorené v toto slnečné sobotné dopoludnie. AVANTASIA hrali skoro až do druhej; kým som sa dostal do stanu...
Keď píšem tieto riadky v piatok ráno, na novinársky stan v bekstejdži Wackenu padá jemný dáždik. Počasie je stále skvelé...
Takéto dobré počasie si snáď ani nezaslúžime. Toto si hovorím už tretí deň a zrejme s tým neprestanem až do sobotného večera.
Letná festivalová sezóna roku 2024 je tu už o pár dní a pre nenásytných fanúšikov SLAYER v našich končinách sa tu črtajú hneď dve možnosti vidieť prvé európske koncerty Kerryho Kinga s jeho novým projektom.
Nedeľa je najhorší deň v týždni. Psychická náročnosť vyplývajúca z čudného vákua medzi víkendovým oddychom a pocitom blížiaceho sa pracovného či školského napätia zmáha aj tie najsilnejšie charaktery; bez ohľadu na to...
Vždy som sa čudoval ľuďom, ktorí sa počas letnej dovolenky vracajú stále na tie isté miesta. Mestá, pláže, reštaurácie...
Tak a máme to za sebou. Festivalový maratón nám uzavrela sobota, ktorá svojou kvalitou v ničom nezaostávala za predchádzajúcimi štyrmi dňami.
Obľúbený slovenský metalový fotograf Martin Mayer to v piatok večer zhrnul veľmi presne – nevládzem, nohy mi zdreveneli...
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.